Když konečně zasvítí sluníčko, a duše ponouká, musíte v les…
Vzala jsem loňské kaštany do kabelky, že jako každoročně při výměně kaštanů, které energeticky mi chrání a čistí vstup do domečku, je vrátím zpátky do přírody s poděkováním za tu dřinu, co za ten rok odvedly… hlavně poslední dva měsíce makaly na tisíc procent, protože se mi tady střídala mužská energie v tělech řemeslníků, a to já moc nemusím…
Pak, jako když si udělám odpoledne konečně jen pro sebe, tak se stavím domluvit oběd na ženský víkend v listopadu…nakonec zůstávám v příjemné hospůdce i na oběd a kávičku…
Když odcházím, a mám vše domluveno, pan šéf mi říká, že teda já můžu jít, ale sluníčko jim tam mám nechat.. začala jsem se smát, že nejdu vlastně daleko, jen támhle na kopec do lesa…
Šibalsky na mě mrknul a povídá…“ Beztak jdete čarovat, že jó 
..“
..“Ta úleva, že si konečně nemusím na nic hrát a ostatní to poberou.. pravda, tady se známe už nějaký ten pátek, ze semináře pravidelně v sobotu jezdíme s ženami na oběd a i letos, v té divné době, jsem je jezdila podporovat, když jsem chodila na jaře na bylinky…
Další výuková látka už probíhala v lese…
Vzpomněla jsem si na dotaz od milé přítelkyně Irenky, která se mě ptala, jestli se opravdu v lese nebojím…
Fakt né, ty doby, kdy jsem se ohlížela za sebe i při procházce v parku, jsou naštěstí za mnou…
Kdybych se bála, nemohla bych dělat to co mě baví…být v přírodě, běhat s vlky…
Došla jsem si k tomu, že se bojíme svých démonů, dávných strachů, já své 11 v datu narození, protože ta s tou mojí beranskou hlavou dokáže vykonstruovat nemožné…a to pak je teprve jízda
Ano, jsem v lese napojená na zdroj, ano mám u sebe průvodce z dolního světa…ano…
A navíc, nemůžu jít s kamarádkou do lesa a pracovat energeticky…to nejde…musím být sama…
Když s kamarádkou jdeme, tak řešíme holčičí věci a to je taky fajn
Důležité je být sám sebou, už přestat hrát ty hry a dramata doma, v rodině, v práci…
Dát sebe na první místo, a být s tím v souladu…
To po nás Vesmír chce, a je to jedno, jestli věříš nebo ne…
Když nejdeš podle plánu Cesty, sebere ti práci nebo tě šoupne do hrozné, zaklepe ti se vztahy, že nakonec musíš z nefunkčního odejít nebo jsi odejit, a někdy musí přijít i nemoc, aby tě to probralo…protože jen tehdy konečně otevřeš oči…
a můžeš začít se svým životem konečně něco dělat…dělat pořádek a žít tak, aby tvoje duše byla šťastná…
Amen
